Václav Plechatý
dřevěné sochy a plastiky do exteriéru i interiéru, volná grafika, novoročenky, ex-libris, příležitostné grafiky
Nejbližší výstava:
Rydlo, dláto, tiskařské barvy, dřevo, grafický lis - to je můj svět a jsou to zároveň moje prostředky k objevování světů dalších...Grafiky, sochy a plastiky jsem kdysi začal dělat pro své potěšení a to mi naštěstí zůstalo, i když jsem už stovky svých výtvorů poslal do světa pro potěšení ostatních. Budu rád, když se někdy ode mě necháte potěšit i Vy: na výstavě, při čtení mé knížky "V pohodě", při věšení nějakého mého dílka na stěnu Vašeho domova, u orloje v Kryštofově Údolí nebo aspoň na těchto stránkách...
Pár seznamovacích vět
Původně jsem chtěl být uměleckým kovářem, ale takový obor nikde nebyl vypsán, a tak jsem se vyučil konstrukčním zámečníkem. Následovalo studium na večerní průmyslovce, ale tam mě to vůbec nebavilo, a tak jsem toho po třech letech nechal.Na přelomu 60. a 70. let jsem díky získaným dovednostem v učení i v zámečnické dílně vytvořil svoje první kovové plastiky. Dodnes stojí na sídlišti v Liberci-Ruprechticích. Jsou to třímetrové kousky a jmenují se Spartakiáda, Satelit a Páv. Zavítal jsem i do dalších výtvarných oborů - dělal jsem intarzie, zkoušel grafiku a začala mě bavit řezbařina.
Můj "dřevěný svět" se skládá asi z dvaceti druhů dřev. Volím je podle námětu, podle zamýšleného umístění díla a často i podle nálady. Nejochotněji vydává svá tajemství lípa, která je už dlouho oblíbeným materiálem řezbářů. V současné době vytvářím nejraději rozměrné plastiky, většinou hodně složité a pracné, ale měl jsem i období, kdy jsem se naopak snažil proniknout do světa miniatur.
Od 80. let se věnuji také grafice, které jsem propadl natolik, že jsem si domů pořídil i vlastní lis. Mám rád linoryty a oblíbil jsem si i suchou jehlu. Když to námět vyžaduje, využívám také mezzotintu, lept nebo kombinované techniky. V posledních letech dělám nejen svoji volnou tvorbu, ale hodně grafik vzniká na zakázku. Třeba novoročenky, ex libris, pozvánky, blahopřejné listy a různé pamětní grafiky.
V roce 1971 jsem měl svoji první samostatnou výstavu. Dnes už jich mám na svém kontě více než padesát, a to po celé republice. V roce 1980 jsem se poprvé představil i zahraničí veřejnosti a od té doby se má dílka dostala do více než dvaceti zemí světa od USA a Kanady přes většinu evropských států až po Japonsko. Kromě uznání nejvyššího - přízně publika - jsem měl to potěšení převzít za své grafiky a dřevěné plastiky také řadu českých i zahraničních prestižních cen.
Celý život žiji a tvořím v Liberci, ale těší mě, že si moje tvorba našla cestu do mnoha oficiálních i soukromých sbírek po celém světě, ale i do spousty mateřských a základních škol, kaváren a cukráren i jiných veřejných interiérů a hlavně - do stovek bytů, kam si je lidé pořídili pro radost a potěšení.
Mým zatím posledním veřejným počinem je sochařská výzdoba třetího mechanického orloje u nás, který byl zásluhou Martina Chaloupky a jeho pomocníků, partnerů a přátel slavnostně spuštěn v září roku 2008 v Kryštofově Údolí u Liberce. Kromě dvanácti dřevěných apoštolů, defilujících každou hodinu v oknech orloje, zdobí průčelí stavby sochy sv. Kryštofa, sv. Barbory a ponocného - dominantou je pak pohyblivá luneta, znázorňující venkovský život. Na boční straně soubor plastik doplňují sluneční hodiny v podobě slunce. Ostatně - "rozebraný" ORLOJ najdete ve stejnojmenné rubrice na tomto webu.
Mám radost, že nová pozoruhodnost Kryštofova Údolí sklízí velikou pozornost a má u lidí úspěch. Těší mě, že se "patrony" jednotlivých soch stali například herci Jiřina Bohdalová, Marek Eben, Jiří Lábus a Martin Dejdar, moderátorka ČT Marcela Augustová a řada dalších.Stejně jako umělecká tvorba mě baví i život. Těch mých zatím prožitých 68 let bylo sice plných zvratů a zdravotních i jiných karambolů, ale zažil jsem i spoustu báječných příhod a událostí, spojených s mnoha kamarády a přáteli, mezi nimiž byla i řada výraznými osobností. Třeba malíři Vladimír Komárek, Josef Jíra či Václav Pokorný, básník Ludvík Středa, ale i spousta dalších skvělých výtvarníků, fotografů, muzikantů, literátů i lidí profesí nekumštýřských.
Ostatně - většinu příhod a výše načrtnutých osobností jsem soustředil i ve své knize, nazvané "V pohodě". Potěšila mě možnost dát do druhého vydání knihy rozsáhlou barevnou přílohu na krásném křídovém papíře, kde vyniká každý detail nejen mých dílek, ale i společných prací se zhruba padesátkou špičkových českých a slovenských výtvarníků.
Mám radost, že má knížka u čtenářů veliký úspěch. Obzvlášť, když řada z nich používá v souvislosti s mým povídáním krásný český novotvar - "pábení"...
Takovéto ohlasy jsou pro mě úplným pohlazením, a to nejen v případě knížky, ale i v mé výtvarné práci.
